Ganošek veteránem
Ganunka měl narozeniny. Už 8mé!
Přesně si pamatuju co jsem jsem dělala 29.4.2012, netrpěliva jsem čekala až přijde e-mail o tom, že štěňata jsou již na světě a zároveň tehdy žila úplně jiný život než teď. Dokončovala jsem střední školu, chystala se na maturitu, na vysokou a bydlela u rodičů.
Přesně si pamatuju jak jsme Ganoška přivezli domů, on se pletl pod nohami stolu a pak spokojeně usnul na dece v obýváku. Naučil mě toho hrozně moc a hlavně jsem našla toho nejlepšího parťáka. Ač je Gantu ohromně specifický a málokdo ho vlastně zná, je teď již spolehlivým parťákem a můžu ho "půjčit" téměř komukoliv. Moje maminka ho pravidelně vypouští v parku ve městě tam, kde já mám oči na stopkách a kluky raději na vodítkách a na výletech zase společníkem pro mé kamarádky. Často říkám, že Gantu má jen dvě podoby - miláček, který funguje téměř na pomyšlení a pako, které se bojí všeho a řeší co by normálního člověka nenapadlo (houkající vlak, bouřka, silně foukací vítr apod.).
Vedle 2letého Etíka už je vidět, že síly pomalu ubývají - nebo lépe řečeno Ganu je šetří :) Honit se po louce nebo běhat dokolečka, už prý vážně dělat nebude, doma si však s Etíkem skáčou po hlavách, koušou se a honí okolo křesla...
Ganunka není vyrovnaný a ukázkový pes. Ganunka je můj. Se svými všemi chybami, strachy a občasnými průsery co kde vymyslí, je to ale pořád nejlepší part'ák.
Gantí, krásné narozeniny, prosím, alespoň ještě jednou tolik :) <3 
